|
|
Diktatura humanity -
Holocaust
|
Richard
E. Harwood (autor knihy Zemřelo skutečně šest milionů?) přesvědčivě
ukazuje, že nekonečná řada "bestsellerů" o zplynování
židů, jmenovitě v koncentračním táboře Osvětim, byla postavena
na mylných údajích a předpokladech.
SKUTEČNÁ
PRAVDA - NEŽÁDOUCÍ
Čas
od času se objevila kniha bývalých vězňů koncentračních táborů,
která nám ukázala úplně jiný obraz, než jaký obvykle na veřejnosti
převládá. Jako příklad si zde uvedeme paměti Margarety Buber -
Neumannové "Under zwei Diktatoren" (Londýn 1950). Autorka
knihy, německá židovka, prožila několik let v hrozných podmínkách
stalinských trestaneckých táborů, něž byla v srpnu 1940 předána
nacistům a uvězněna v ženském koncentračním táboře v Ravensbrücku.
V porovnání se sovětským vězením ji tábor Ravensbrück připadal
čistý a řádně spravovaný. Vězeňské baráky v Ravensbrücku byly
ve srovnání se špinavými a přeplněnými brlohy sovětských lágrů
vzorem čistoty a pořádku. Teprve v prvních měsících roku 1945 byl
viditelný úpadek tohoto stavu, o jehož příčinách se zmíníme
později. Další svědectví, které stojí ve zřetelném protikladu k
převládajícímu, propagandou vytvořenému mínění, najdeme v knize
Charloty Bormanové "Die Gestapo lässt bitten". Autorka díla
byla komunistka, politická vězenkyně, stejně jako předchozím případě
v táboře Ravensbrück. Vypovídá o tom, že zkazky o plynování židů
byly výmyslem, který vytrvale koloval v "kolonii" vězněných
komunistů. Nepřekvapuje proto příliš, že tato "kolonie"
mezi sebe nepřijala Margaretu Buber-Neumannovou, protože mj. poznala
pravdu o sovětských koncentračních táborech.
NESTRANNÝ
SOUD
Další,
neméně šokující skutečností zůstává, že zmíněné osobě
nebylo dovoleno vypovídat v soudním přelíčení, které se po válce
konalo s dozorci a veliteli koncentračních táborů v tzv. Rastadském
procesu v tehdejší francouzské okupační zóně. Obvyklý osud těch,
kteří odmítají podporovat legendu o holocaustu.
PROČ
ZEMŘELI
Naprostá
většina ze zemřelých vězňů v německých koncentračních táborech
podle Harwodova přesvědčení přišla o život na jaře 1945 především
proto, že se už Němcům nepodařilo vzhledem k naprosté nadvládě
spojenců ve vzduchu (a také ovšem v důsledku celkově špatné zásobovací
situace) zajišťovat tábory nutnými potravinami a podobně. A to ještě
nebyla, podle Harwoodových údajů, takto kritická situace ve všech táborech,
ale jen v některých (např. v Bergen-Belsenu apod.).
SVĚDECTVÍ
ČERVENÉHO KŘÍŽE
Zvláštní
kapitolu věnuje ve své knize Harwood třísvazkové Zprávě mezinárodního
výboru Červeného kříže o jeho práci za II. světové války (Genf
1948). Skupina autorů pod vedením Fredérica Siordeta prohlašuje v předmluvě
ke své práci, že Zpráva si klade za cíl dodržovat při předkládání
údajů tradiční politickou neutralitu Červeného kříže, v čemž
spočívá její mimořádná cena při objektivním zjišťování
pravdy. Na rozdíl od Sovětského svazu, kde byl přístup pracovníkům
Červeného kříže do koncentračních táborů přísně zakázán,
mohl v Německu Červený kříž zásobovat potravinami a léky už od
konce roku 1942 hlavní a od ledna 1943 pak všechny koncentrační tábory.
Tato pomoc sloužila, podle Zprávy Červeného kříže, jak židům,
tak i příslušníkům jiných národností.
KDO
ZAVINIL SMRT VĚZŇŮ?
Velmi
důležitým aspektem Zprávy Červeného kříže je skutečnost, že
objasňuje příčinu úmrtí, k nimž došlo koncem války v koncentračních
táborech. Zpráva Červeného kříže uvádí: "Následkem chaosu
a celkové situace Německa po zahájení spojenecké invaze během
posledních válečných měsíců, kdy tábory přestaly být pravidelně
zásobovány potravinami a ostatním potřebným materiálem, stoupl
prudce počet obětí hladu a nemocí. Samozřejmě německé nacistické
vedení, viditelně znepokojené touto situací, alarmovalo konečně 1.
ledna 1945 Mezinárodní Červený kříž". V březnu 1945 se
setkali prezident Mezinárodního Červeného kříže a generál
Kaltenbrunner a došli k důležitém rezultátu: "S okamžitou
platností souhlasí německá strana s tím, aby byla poskytována
potravinová a jiná pomoc vězňům přímo pracovníky Červeného kříže,
a tato organizace má právo vyslat po jednom stálém zástupci Červeného
kříže do všech koncentračních táborů, které jsou pod německou
kontrolou." (svazek III, str. 83).
TZV.
"PLYNOVÉ KOMORY" NIKDY NEEXISTOVALY!
Když
se zde o této obsáhlé Zprávě zmiňujeme, je důležité
vyzdvihnout, že v ní nenacházíme žádný důkaz nebo jen zmínku o
vědomém a plánovitém vyhlazování židů, přičemž Zpráva
podrobně pojednává o všech koncentračních táborech na evropském
území tehdejší Osy. Na všech 1600 stranách Zprávy také nenajdeme
ani jedinou zmínku o plynových komorách. Zpráva uznává, že věznění
židé a ostatní utrpěli mnoho příkoří a násilností, ale naprostá
absence sebemenší informace o hromadném zabíjení v tomto rozsáhlém
a objektivním díle rozhodně vyvrací pohádku o "šesti
milionech.“
O
ČEM SE NEMLUVÍ
Červený
kříž se tedy nemohl stejně jako Vatikán přidat k obžalobě z
genocidy, jak se jinak běžně dělo.
JAK
JE TO S POČTY ŽIDOVSKÝCH OBĚTÍ
Harwood
shrnuje výsledky svých studií takto: "Je to velice podivné, když
Světové židovské dokumentační středisko v Paříži nyní uvádí,
že během války zahynulo ze všech možných příčin 1 485 292 židů
(přičemž i toto číslo je podle dostupných informací silně
nadsazené)". Ale ať už tak nebo tak, i v tom případě se
uvedená cifra ze židovských pramenů rozhodně nepodobá oněm vybájeným
"šesti milionům". Jak už bylo zmíněno, odhaduje židovský
statistik Raul Hillberg tento počet ještě střízlivěji na 896 892.
A žid Dr. Listojewski uvádí v časopise "The Beeon" (1960),
že se jako právník a historik věnoval intenzivně dva a půl roku
zjišťování skutečných počtů židů zemřelých nebo pohřešovaných
během let 1933-1945. Dospěl k závěru, že se konečná číslice
pohybuje mezi 350 až 500 tisíci osob. Vyvozuje z toho závěr:
"Když my, židé, mluvíme o šesti milionech, pak je to sprostá
lež!" (studia pro historické otázky č.3/4 ze 14. 4. 1960).
Neutrální švýcarské noviny Die Tat uveřejnily 15. ledna 1955
statistiku všech ztrát během druhé světové války, vycházející
z údajů mj. Mezinárodního Červeného kříže. Ukazuje, že počet
obětí pronásledování z politických, náboženských nebo rasových
důvodů v koncentračních táborech se pohybuje kolem 300 000, a že
zdaleka ne všichni byli jenom židé. Tento počet se zdá být ze všech
studií nejpřesnější.
|
|
|
