Všichni vědí, že jsou to lidé z televize kdo ovládá svět [smích z auditoria]. Bylo mi řečeno, že bych měl být tady a ne tam. Poslední řeč, kterou jsme na tomto fóru vedli, byla o málo příjemných věcech - o tom, že člověk je ohrožený druh a o podstatě jeho institucí, které by ho mohly zničit v poměrně krátkém čase. Teď je tu malá úleva a máme místo toho příjemnější téma, novou válku proti terorismu. Bohužel svět se vyvíjí takovým směrem, že se postupně stává stále strašnějším.

Dva předpoklady této besedy

Chci během této besedy učinit dva předpoklady.

• Prvý předpoklad je co pokládám za uznaná fakta. To, že události 11 září byly strašlivou krutostí, která pravděpodobně překonala současné hranice kteréhokoliv zločinu v historii nepočítaje války.
• Druhý předpoklad je co s tím. Předpokládám, že naším cílem je zájem omezit pravděpodobnost takového zločinu ať už proti nám nebo komukoliv jinému.

Pokud tyto předpoklady nepřijmete, potom to co řeknu není adresováno vám. Pokud je přijmeme, vzniká řada těsně spojených otázek, které si zaslouží, abychom se nad nimi zamysleli.

Pět otázek

Jedna otázka, asi ta nejdůležitější, je co se děje právě teď? Druhá je co si počít s obvyklým předpokladem, že to, co se stalo 11. září, je historická událost, která změní historii. Mám tendenci to potvrdit. Myslím, že je to pravda. Byla to historická událost a otázka je proč vlastně? Třetí otázka se týká označení Válka proti terorismu. Co to přesně znamená? A s tím je spojená otázka, co je to vlastně terorismus. Čtvrtá otázka, která je více na tělo, ale důležitá, je co dělat s prapříčinou zločinů z 11. září. A pátá otázka je, že bych chtěl trochu pohovořit o tom, jaké jsou politické podmínky pro vedení takové války proti terorismu a co dělat se situací, která k nim vedla.

O každé z nich řeknu několik věcí. Budu rád, když se zapojíte do diskuse a nebudete váhat mi položit několik otázek. Je jich několik, které mi přicházejí na mysl jako hlavní, ale můžete si klidně a bez obav zvolit jiné.

1. Co se děje právě teď?

Hladomor 3 až 4 milionů lidí

Tak začneme. Hovořím o situaci v Afganistanu. Budu se držet nekontroverzních zdrojů jako jsou New York Times [smích v auditoriu]. Podle listu New York Times je v Afganistanu 7 až 8 milionů lidí na pokraji smrti hladem. Bylo to tak i před 11. zářím. Přežívají díky mezinárodní pomoci. Jak informovaly New York Times 16. září, a já to zdůrazňuji, Spojené státy oznámily, že zabránily cestě konvojů nákladních aut, které vezly mnoho potravy a dalších věcí pro afgánské civilní obyvatelstvo. Zatím jsem nezjistil žádnou reakci na tuto událost ve Spojených státech nebo z Evropy. A to jsem poslouchal národní radia z celé Evropy po celý příští den. Podle mých vědomostí nevznikla ve Spojených státech ani v Evropě žádná reakce na to, že je to příčinou masového hladomoru milionů lidí. Hrozba vojenského zásahu po 11. září ... postupně způsobily stažení pracovníků mezinárodní pomoci, které ohrozilo program pomoci. Skutečně, cituji opět z New York Times. Obyvatelé, kteří po nesnadné cestě z Afganistanu dojeli do Pákistánu popisují scény zoufalství a strachu ve svém domově jako hrozbu amerických vojenských útoků, které změnily jejich dlouhodobou bídu na možnou katastrofu. Země byla na hranici smrti a my jsme tu hranici protrhli. Cituji evakuovaného pracovníka potravinové pomoci z New York Times Magazínu.

Světový potravinový program, program OSN, který je tím vůbec nejhlavnějším, mohl pokračovat začátkem října po třítýdenní přestávce, začali opět pracovat na té nejnižší úrovni, začali posílat potraviny. Nebyli mezi nimi mezinárodní pracovníci, takže distribuční systém přestával fungovat. Byl zastaven jakmile začalo bombardování. Potom pokračovali, ovšem menší rychlostí, zatímco agentury zajišťující pomoc zásadně odmítali shazování potravin Američany, odsuzovali je jako nástroje propagandy přinášející více škody než užitku. Bylo to uvedeno v Londýnských Financial Times, ale přesto to pokračuje. Po prvém týdnu bombardování uvedly New York Times na zadní stránce někde ztracené mezi sloupky něco jiného, totiž že podle propočtů OSN bude zanedlouho 7,5 milionů Afgánců akutně potřebovat alespoň krajíc chleba a že pouhých několik týdnů zbývá do začátku tuhé zimy, která učiní další dodávku do mnoha oblastí zcela nemožnou. Cituji dále, dokud padají bomby, je rychlost dodávky ½ toho, co by bylo zapotřebí. Případná poznámka. Která říká, že západní civilizace se podílí, podle těchto propočtů, na masakru 3-4 milionů lidí nebo tak nějak. Tentýž den vůdce západní civilizace odmítl s pohrdáním, ještě jednou, dohodu o předání cíle spojenců, Osama bin Ladena, a požadoval uskutečnění úplné kapitulace. To bylo odmítnuto. Téhož dne speciální zpravodaj OSN ve věci potravinové pomoci prosil Spojené státy o zastavení bombardování, aby se mohli pokusit o záchranu milionů obětí. Obávám se, že o tom dosud chybí informace. To bylo v pondělí. Včera hlavní agentury potravinové pomoci, OXFAM a Křesťanská pomoc i jiní se vznesli dohromady tuto prosbu. O tom v New York Times zprávu nenajdete. V Bostonu o tom vyšlo pár řádek, ukrytých v příběhu z jiných oblastí, z Kašmíru.

Tichá genocida

Ano, mohli bychom pokračovat dále….ale to všechno….nám především ukazuje co se děje. Vypadá to tak, jako že probíhá nějaká forma tiché genocidy. To nám dává možnost nahlédnout dovnitř kultury elit, kultury, jíž jsme součástí. Ukazuje se, že aniž víme co se stalo, jsou dělány plány a realizovány programy s uvážením, že to povede k smrti několika milionů lidí během několika příštích měsíců…. Nejčastěji bez komentáře, aniž by se o tom přemýšlelo, je to něco normálního, jak tady tak ve značné části Evropy. Ale ne na zbytku světa. A tak když si přečtete irský tisk nebo tisk ve Skotsku…je to podobné, reakce jsou velmi různé. Tak to se děje teď. To co se děje teď je do značné části pod naší kontrolou. Můžeme udělat mnoho pro to, co se děje. A zhruba o to běží.

2. Proč je to historická událost?

Útok na národní území

Dobrá, obraťme se teď k trochu abstraktnější otázce a zapomeňme na moment, že se právě málem pokoušíme zabít 3 až čtyři miliony lidí, samozřejmě ne Taliban, ale jeho oběti. Vraťme se zpět… k otázce historické události která se stala 11. září. Jak jsem řekl, je to pravda, je to historická událost. Samozřejmě ne pro svůj rozsah, je nepříjemné o tom hovořit, ale pokud se týče rozsahu to nebylo nic mimořádného. Jak jsem již řekl, je to nejhorší…pravděpodobně nejhorší lidská oběť zločinu. A to je možné. Ale bohužel existují teroristické útoky, jejichž důsledky jsou z mnoha hledisek extrémnější. Nicméně, je to historická událost, protože došlo ke změně. Tou změno je směr, kterým byla namířena děla. V tom je nová. Zcela nová. Podívejme se na americkou historii.

Naposledy bylo na území Spojených států zaútočeno, nebo bylo přinejmenším ohroženo, když Britové zapálili Washington v roce 1814. Bylo tu mnoho…je běžné uvádět Pearl Harbour, ale to není dobrý příklad. Japonci, když se nad tím zamyslíte, bombardovali vojenské základny ve dvou US koloniích a ne národní území; kolonie, které jsme vzali jejich obyvatelům ne příliš pěkným způsobem. Ale v tomto případě bylo napadeno národní území ve velkém rozsahu, a můžete najít málo okrajových případů, ale tento je jedinečný.

Během posledních 200 let jsme my, Spojené státy, vyhnali nebo téměř vyhladili domorodé obyvatelstvo, což je mnoho milionů lidí, zabrali polovinu Mexika, zpustošili celý region, Karibik a Střední Ameriku, o něco později obsadili Havaj a Filipiny, při čemž jsme zabili nějakých 100 000 Filipinců. Během Druhé světové války jsme rozšířili svou moc způsobem, který nebudu popisovat. Ale vždy jsme zabíjeli někoho jiného, boj byl trochu jiný, bili to jiní kdo byli zabíjeni. Ne tady. Ne na národním území.

Evropa

Pokud jde o Evropu, změna je mnohem méně dramatická než u nás. A my jsme v podstatě odnoží Evropy. Po stovky let Evropa příležitostně vraždila lidi po celém světě. Proto dobyli svět, ne proto, že rozdávali dětem lízátka. Během těchto období Evropa trpěla vražednými válkami, ale byli to Evropané kdo zabíjeli jeden druhého. Hlavním sportem bylo v Evropě po staletí vzájemné zabíjení. A jediným důvodem pro to, že skončilo v roce 1945, bylo….to nemá nic společného s Demokracií nebo neválčení s jinými nebo jiným názorem. Stalo se to proto, že si uvědomili, že hra která by nastala by byla tou poslední a koncem světa. Protože Evropané, včetně nás, vyvinuli tak mohutné zbraně hromadného ničení, že by ta hra najednou skončila. A tak tomu bylo předtím mnoho set let. V 17. století bylo asi 40% celé německé populace vymazána v jedné válce.

Ale během celého tohoto vražedného období to byli Evropané, kdo se navzájem vraždili, a Evropané vyvražďovali lidi i kdekoliv jinde. Kongo nenapadlo Belgii, Indie nenapadla Anglii, Alžírsko nezaútočilo na Francii. Je to pořád stejné. Jsou tu sice malé výjimky, docela malé v celém rozsahu, zcela neviditelné ve srovnání s tím, co jsme Evropa a my udělali zbytku světa. V tom je ta prvá změna. Je to poprvé, kdy byla děla obrácena opačným směrem. A to je podle mého názoru příčinou, proč sledujeme tak odlišné reakce na obou stranách Irského moře, o kterých jsem se zmínil, zejména u mnoha rozhovorech na obou stranách a národních rozhlasů na obou stranách. Svět to vnímá zcela jinak v závislosti na tom, zda oni drželi bič nebo zda byli bičováni po staletí, zcela jiná. Z toho myslím vyplývá šok a překvapení v Evropě a jejích odnožích, jako jsme my, velmi nepochopitelná. Je to historická událost, ale bohužel ne svým rozsahem, ale z jiných důvodů a to je příčinou, proč zbytek světa…většina zbytku světa se na to dívá zcela jinak. Ne s nedostatkem sympatií s obětmi tohoto zvěrstva, ani jím není vystrašena, ale téměř jednotně ze zcela jiné perspektivy. Něco, čemu bychom měli porozumět.

3. Co je to válka proti terorismu?

Dobře, přejdeme na třetí otázku, ‘Co je válka proti terorismu?' a s tím spojenou otázku ‘Co je to terorismus?'. Válka proti terorismu byla popsána na nejvyšších místech jako boj proti zlořádu, proti rakovině šířené barbary, zvrhlými odpůrci civilizace samé. To je pocit který sdílím. Slova která cituji jsou ovšem z doby před 20 lety. Byli to…jsou to president Regan a jeho ministerstvo zahraničí. Reganova administrativa se dostala k moci před 20 lety a deklarovala, že válka proti mezinárodnímu terorismu bude základem naší zahraniční politiky…. a popisovali to stejnými pojmy stejného typu, o jakých jsem hovořil já a ostatní. A to bylo jádrem naší zahraniční politiky. Reganova administrativa odpověděla na tento zlořád šířený zvrhlými protivníky civilizace samé vytvořením mimořádné mezinárodní teroristické sítě neslýchaného rozsahu, která prováděla ohromná zvěrstva po celém světě….ano, částečně v našem okolí, ale nejen tady. Nebudu to tady probírat, jste vzdělaní lidé, a tak jsem si jist, že jste se o tom učili na střední škole. [smích a auditoriu]

Reaganova americká válka proti Nikaragui

Nejprve se zmíním o případu, který je zcela nesporný, takže ho můžeme podrobně prodiskutovat, z mnoha hledisek nejextrémnější, ale nesporný. Je nesporný díky rozsudkům těch nejvyšších mezinárodních autorit Mezinárodního soudního dvora, Světového soudu a Rady bezpečnosti OSN. Proto je nesporný, přinejmenším mezi lidmi kteří mají minimální respekt k mezinárodnímu právu, lidským právům, spravedlnosti a takovým věcem. A já si vás vyzkouším. Můžete odhadnout jeho rozsah jednoduše tak, že zjistíte, jak často byl tento nesporný případ zmíněn v rozboru posledního měsíce. A je to zvláště závažný případ, nejen proto že je nesporný, ale protože se nabízí jako precedens toho, jak by zákon, který platí pro státy posuzoval…jak posuzoval na případ mezinárodního terorismu, který je nesporný. A byl dokonce mnohem extrémnější než události 11. září. Hovořím o Reganově válce proti Nikaragui, která zanechala desítky tisíc mrtvých lidí a rozbořila celou zemi, nejspíše bez náhrady.

Odpověď Nikaragui

A Nikaragua odpověděla. Neodpověděli svržením bomb na Washington. Odpověděli předáním případu Mezinárodnímu soudu, přednesením případu a neměli problém přinést důkazy. Světový soud přijal případ, rozhodl v jejich prospěch, přikázal…odsoudil Spojení státy za to, co nazval “neoprávněným použitím síly”, což je jiný termín pro mezinárodní terorismus, odsoudil Spojené státy, aby ukončily tento zločin a zaplatily značné reparace. Spojené státy samozřejmě odmítly s opovržením rozsudek soudu a oznámily, že vůbec nadále nepřijmou jurisdikci soudu. Nikaragua se potom obrátila na Radu bezpečnosti OSN, která navrhla resoluci požadující, aby všechny státy dodržovaly mezinárodní právo. Nikdo nebyl jmenován, ale všichni rozuměli. Spojené státy vetovaly resoluci Rady bezpečnosti OSN požadující, aby státy dodržovaly mezinárodní právo. Nikaragua se potom obrátila na Valné shromáždění OSN, kde technicky neexistuje žádné veto, ale nesouhlasný hlas Spojených států je započítán k vetu. Shromáždění přijalo podobnou resoluci a jenom Spojené státy, Izrael a El Salvador byli proti. Příští rok opět přijalo podobnou resoluci a Spojené státy ovlivnily v této věci jen Izrael, proto jen dva hlasy se postavily proti dodržování mezinárodního práva. V tomto okamžiku nemohla Nikaragua udělat nic zákonného. Vyčerpala všechny možnosti. Nefungují ve světě ovládaném silou.

Tento případ je nesporný ale v žádném případě extrémní. Podíváme se trochu do nitra naší vlastní kultury a společnosti a na to, co se děje teď, když se zeptáme ‘kolik toho o tom víme? Jak moc o tom hovoříme? Kolik se o tom učíte ve škole? Jak moc je to na titulních stránkách novin?’ A to je teprve začátek. Spojené státy odpověděly Světovému soudu a Radě bezpečnosti OSN tím, že velmi rychle válku rozšířily, to bylo okamžité rozhodnutí obou (amerických) stran. Terminologie o válce se též změnila. Nejprve byly dány oficiální rozkazy…oficiální rozkazy teroristické armádě, aby zaútočila na tzv. “měkké cíle”, což označuje nebráněné civilní cíle, a aby se držely stranou od Nikaragujské armády. Mohli to udělat, protože Spojené státy měly úplnou kontrolu nad Nikaragujským územím a armáda žoldnéřů byla vybavena vyspělou komunikační technikou, to nebyla guerillová armáda v normálním slova smyslu a dostávala instrukce o rozložení nikaragujských armádních silách a tak mohli útočit na zemědělská družstva, lékařské kliniky atd.…na měkké cíle zcela beztrestně. Takové byly oficiální rozkazy.

Jaká byla domácí reakce?

Jaká byla reakce? To bylo známo. A taková je reakce na ní. Politika byla posuzována z liberálně levicového pohledu. A tak Michael Kinsley, který představuje levici v hlavním proudu diskuse, napsal článek, ve kterém řekl, že nebude tak ukvapená jako to učinila organizace Human Rights Watch (Dozor nad lidskými právy). 5ekl, že “citlivá politika” musí “vyhovovat podmínce analýzy ekonomické efektivnosti” -- to je, jak nyní zdůrazňuji, jedná se o analýzu “množství krve a bídy kterou způsobí a možnosti, výsledkem bude nastolení demokracie”. Demokracie jak USA rozumí tomuto pojmu, což je názorně ilustrováno v sousedních zemích. Všimněte si axiomu, že Spojené státy a americké elity mají právo provádět takovou analýzu a sledovat, zda projekt dopovídá jejich požadavkům. Je to tak. Když Nikaragua nakonec podlehla velmocenskému útoku, komentátoři otevřeně a s radostí velebili úspěch použitých metod a podrobně je popisovali. Např. uvádím Times Magazine jako jeden z nich. Takto velebili úspěšnost použitých metod: “narušit ekonomiku a pokračovat v dlouhé a smrtelné formě války, dokud se domorodci nevyčerpají a nesvrhnou sami nechtěnou válku”, tak, aby nás to stálo “co nejméně”, ponechávaje své oběti “s rozbitými mosty, zničenými elektrárnami a zničenými farmami”, což poskytuje americkým kandidátům “podmínky k vítězství”: “ukončení zbídačování lidí Nikaragui”. List New York Times přinesl na toto téma titulek “Američané jsou spojováni s radostí” pro uzavření.

Terorismus funguje – terorismus není zbraní slabých

Taková je kultura ve které žijeme a to odkrývá některé skutečnosti. Jednou je fakt, že terorismus funguje. Neselhává. Funguje. Násilí obvykle funguje. To je světová historie. Za druhé, je velmi vážnou analytickou chybou říkat, jak se to obvykle dělá, že terorismus je zbraní slabých. Jako jiné prostředky násilí, je to především zbraň těch silných, což je ohromující. Je pokládán za zbraň slabých, protože ti silní obvykle též ovlivňují systémy doktríny a proto není jejich teror započítán. To má blízko k obecnosti. Nevzpomínám si na historickou výjimku, i na ty nejhorší vraždy se svět diví tímto způsobem. Vezměme nacisty. Oni neterorizovali teror v okupované Evropě, oni jen bránili místní obyvatelstvo před terorem partyzánů. A jako každé hnutí odporu, byl to terorismus. Nacisté prováděli protiteroristická opatření. Kromě toho, Spojené státy proti tomu v podstatě nic neměly. Po válce Spojené státy prováděly podrobnou studii protiteroristických operací nacistů v Evropě. Za prvé bych měl říci, že USA je shromažďovaly a začaly je používat samy., často proti stejným cílům, bývalým hnutím odporu. Vojáci též prostudovali nacistické metody, publikovali zajímavé studie, někdy je kritizovali protože byly neúčinně provozovány, proto kritické studie, to jste dělali špatně, to dobře, ale tyto metody spolu s radami důstojníků Wehrmachtu, které byly převzaty, se staly příručkami proti vzpourám, proti teroru, málo intenzívním konfliktům, jak byly nazývány, staly se příručkami a používanými procedurami. Copak to nebylo to přesně to co dělali nacisté? Bylo to pokládáno za správnou věc, kterou mají dělat vůdci západní civilizace, to jest jsme to my, kdo v nich nadále pokračoval. Terorismus není zbraní slabých. Je zbraní těch, kdo jsou ‘proti nám’, ať už to ‘my’ znamená cokoliv. A pokud můžete najít v historii výjimku z tohoto pravidla, rád bych jí viděl.

Podstata naší kultury – co pokládáme za terorismus

Dále, zajímavou známkou podstaty naší kultury, naší vysoké kultury, je způsob, jakým jsou tyto myšlenky chápány. Jednou z forem přístupu k nim jej jejich potlačení. Téměř nikdo o tom neslyšel. A síla americké propagandy a doktríny je tak silná, že jsou sotva známy. Myslím, že když o tom mluvím s lidmi z Argentiny, musíte jim to připomenout. Ovšem, ano, to se stalo, ale my jsme na to zapomněli. Bylo to tvrdě potlačeno. Pouhé důsledky monopolu násilí mohou být velmi účinné v ideologickém i jiném smyslu.

Myšlenka, že Nikaragua by měla mít právo na sebeobranu

Ano, jedním aspektem osvětlujícím našeho postoje k terorismu je reakce na myšlenku, že Nikaragua by měla mít právo se bránit. Skutečně jsem po tom podrobně šel a prohledával databáze, abych našel něco takového typu. Myšlenka, že Nikaragua by měla mít právo se bránit byla shledána urážlivou. V hlavních komentářích nenajdete nic, co by naznačovalo, že by Nikaragua měla mít takové právo. A tato skutečnost byla využita Reganovou administrativou a její propagandou zajímavým způsobem. Ti z vás, kteří se kolem toho točili, si vzpomenou, že periodicky šířili drby o tom, že Nikaragujci dostali trysková letadla MIG, letadla s Ruska. V tomto bodě se jestřábi a hrdličky rozdělili. Jestřábi říkali: ‘fajn, budeme je bombardovat’. A hrdličky říkaly: ‘počkejte moment, podívejme se, jestli ty drby jsou pravdivé. Jsou-li pravdivé, budeme je bombardovat. Protože jsou hrozbou pro Spojené státy’. Proč si vybrali zrovna MIGy? Pokusili se získat letadla z Evropy, ale Spojené státy zatlačily na své spojence, aby jim neprodávali prostředky k obraně, protože se chtějí obrátit k Rusům. Na co potřebují trysková letadla? No přece z důvodů, které jsme zmínili dříve. Spojené státy měly plnou kontrolu nad jejich vzdušným prostorem létali přes něj aby instruovali armádu teroristů, jak zaútočit na "měkké objekty", aniž by narazili na armádu, která je bránila. Všichni znali příčinu. Nechtěli použít vlastní trysková letadla k ničemu jinému. Ale sama myšlenka, že Nikaragui by mělo být povoleno bránit svůj vlastní vzdušný prostor proti velmocenskému útoku, který navádí armádu teroristů k útoku na nebráněné civilní cíle, byla pokládána Spojenými státy za urážlivou a nic jiného. Výjimky jsou tak vzácné, že je můžete prakticky vyjmenovat. Nenavrhuji vám, abyste mi věřili na slovo. Podívejte se. To zahrnuje i naše vlastní senátory.

Honduras – jmenování Johna Negroponta velvyslancem u Spojených národů

Další událost ilustrující jak pohlížíme na terorismus se stala právě teď. USA právě jmenovala před několika týdny velvyslance do OSN, aby vedl válku proti terorismu. Kdo je to? No, jeho jméno je John Negroponte. Byl velvyslancem USA v poručenském území, které je tím co je, Honduras počátkem 80-tých let. Bylo trochu povyku kolem skutečnosti, že si musel být vědom, jak skutečně byl, rozsáhlých vražd a jiných zvěrstev, které prováděly bezpečnostními silami Hondurasu které podporoval. Ale to je jen malá část. Jako prokonzul Hondurasu, jak mu tam říkali, byl místním dohlížitelem na teroristickou válku vedenou v Hondurasu, za což byla jeho vláda obviněna světovým soudním dvorem a potom Radou bezpečnosti ve vetované resoluci. A nyní je najednou dosazen jako velvyslanec v OSN pro vedení války proti terorismu. Můžete si udělat jiný malý experiment a ověřit si reakce na tuto skutečnost. Nyní vám řeknu co máte hledat, ale zkuste si to sami. Právě to vám řekne mnohé o válce proti terorismu a i něco o nás samotných.

Po tom co Spojené státy opět převzaly zemi za podmínek, které byly tak obrazně popsány v tisku, země byla mnohem zničenější než v roce 1980 a byla zcela zhroucená skoro v každém ohledu. Po převzetí Američany ostře ekonomicky poklesla, z hlediska demokracie a jakýchkoliv jiných hledisek. Dnes je to druhá nejchudší země na západní polokouli. Mohl bych říci….Nechystám se o tom hovořit, protože, jak jsem zdůraznil, Nikaragua je nesporný případ. Pokud se podíváte na jiné státy v regionu, státní teror byl mnohem extrémnější a znovu kráčí do Washingtonu a to zdaleka není všechno.

Američany a Brity organizované útoky Jižní Afriky

Podobně to probíhalo kdekoliv jinde na světě, vezměme třeba Afriku. Během Reganovy epochy zabily Američany a Brity organizované Jihoafrické útoky na sousední země okolo jednoho a půl milionu lidí a zanechaly škody za 60 miliard dolarů. A pokud budeme pokračovat, můžeme přinést další příklady.

Tak to byla prvá válka proti terorismu, z níž jsem uvedl malý příklad. Měli bychom tomu věnovat pozornost? Nebo myšlenku, která by měla význam? Konečně není to dávná historie. Ano, zřejmě ne, jak můžete říci, pokud se podíváte na současnou diskusi o válce proti terorismu, která byla hlavním tématem minulého měsíce.

Haiti, Guatemala a Nikaragua

Uvedl jsem, že Nikaragua se nyní stala druhou nejchudší zemí na západní polokouli. Která je ta nejchudší země? Ano, je to ovšem Haiti, která se též stala obětí mnoha amerických intervencí dlouhodobě během 20. století. Nechaly jsme je zcela devastované. Tak to je nejchudší země. Nikaragua je druhou nejchudší po americké intervenci ve 20. století. Je druhá nejchudší. Vlastně o to soupeří s Guatemalou. Každé dva roky si vymění místo v soutěži o druhou nejchudší zemi. A také soutěží o to, kdo je hlavním cílem americké intervence. Mohli bychom si myslet, že je to všechno nějaká forma smůly. A že tu není žádná souvislost s americkou intervencí. Snad.

Kolumbie a Turecko

Nejhorším porušovatelem lidských práv v devadesátých letech je v dlouhodobém měřítku Kolumbie. A je to též zdaleka hlavní příjemce americké vojenské pomoci v 90. letech udržující teror a potlačování lidských práv. V roce 1999 Kolumbie nahradila Turecko jako hlavní příjemce amerických zbraní z celého světa, s výjimkou Izraele a Egypta, kteří jsou zvláštní kategorií. A to nám fakticky říká trochu více o současné válce proti terorismu.

Proč dostává Turecko tak mohutné dodávky amerických zbraní? Ano, pokud se podíváte na dodávky amerických zbraní Turecku, Turecko vždy dostávalo spoustu amerických zbraní. Má strategickou polohu, je členem NATO atd. Ale tok zbraní do Turecka výrazně vzrostl v roce 1984. To nemělo nic společného se studenou válkou. Myslím s kolapsem Ruska. A zůstal vysoký do roku 1999, kdy bylo Turecko ve vedení nahrazeni Kolumbií. Co se dělo v letech 1984-1999? Přece v roce 1984 [Turecko] spustilo hlavní teroristický útok proti Kurdům v jihovýchodním Turecku. A právě tehdy USA zvedly vojenskou pomoc. A nebyly to pistole. Byla to trysková letadla, tanky, výcvik vojska apod. A zůstaly vysoká i po zvěrstvech vystupňovaných během 90. let. Pomoc je následovala. Vrcholem byl rok 1997, kdy vojenská pomoc Turecku byla větší než za celé období 1950 - 1983, tj. v období studené války, to je ukázkou toho, jak moc studená válka ovlivnila politiku. Výsledek byl děsný. Důsledkem bylo 2-3 miliony uprchlíků. Jedno z nejhorších etnických čistek koncem 90. let. Desítky tisíc lidí bylo zabito, 3500 měst a vesnic bylo zničeno, mnohem více než v Kosovu, a to pod bombami NATO. A Spojené státy dodaly 80% zbraní, rostoucí s růstem zvěrstev. vrcholící v roce 1997. Pokleslo v roce 1999, protože, ještě jednou, teror funguje a je obvykle prováděn svými hlavními zástupci, hlavně těmi silnými. A tak v roce 1999 turecký teror, nazývaný samozřejmě bojem proti terorismu, ale jak jsem již říkal, a to platí obecně, teror funguje. Nicméně Turecko nahradila Kolumbie, která ještě neuspěla ve své teroristické válce. A proto se musí posunout na prvé místo mezi příjemci amerických zbraní.

Část západních intelektuálů gratuluje sama sobě

Ale co to vše činí zvláště neobyčejným je fakt, že toto vše nastalo právě uprostřed ohromné záplavy gratulací, které část západních intelektuálů skládá sama sobě, a co asi nemá svůj analog v historii. Myslí, že si to pamatujete, to bylo před pár lety. Mohutné pochlebování samých sobě kvůli tomu, jak poprvé v historii jsme tak velkolepí; že stojíme za svými principy a hodnotami; oddáni ukončit v nové éře kdekoliv cokoliv z toho či onoho, atd., atd. A my skutečně nemůžeme tolerovat zvěrstva zcela blízko hranic NATO. To bylo stále a stále opakováno. Jen v hranicích NATO, kde nesmíme tolerovat podobná zvěrstva ale přispívat k nim. Jiný pohled na západní civilizaci a na nás samé, jak často jsme to vzali v úvahu? Pokuste se podívat. Ale je to instruktivní. Je nádherně působivým výkonem systému propagandy ututlat to všechno ve svobodné společnosti. Je to zcela úžasné. Myslím, že v totalitním státě to není možné.

Turecko je velmi vděčné

A Turecko je velmi vděčné. Právě před několika dny ministerský předseda Ecevit oznámil, že Turecko by se připojilo ke koalici proti teroru, velmi nadšeně, mnohem více než ostatní, a nejen to. Ve skutečnosti řekl, že poskytne vojsko jaké nemohou poskytnout ostatní. Vysvětlil proč. Řekl: dlužíme dluh vděčnosti ke Spojeným státům, protože Spojené státy byla jedinou zemí, která byla ochotna přispět tak mohutně k naší, jeho slovy “protiteroristické” válce, tj. proti mohutnému etnickému čištění, zvěrstvům a teroru. Ostatní země trochu pomohly, ale stály stranou. Spojené státy na druhé straně nadšeně a rozhodně přispěly a byly to ochotny udělat kvůli klidu, podlézavost je to pravé slovo, a to vzdělaných tříd, které to mohou snadno odhalit. Je to vůbec svobodná země? Můžete číst zprávy o lidských právech. Můžete přečíst nejrůznější materiály. Ale rozhodli jsme se přispět k zvěrstvům a Turecko je velmi šťastné, jsou nám za to zavázáni dluhem vděčnosti a proto nám poskytnou vojska právě během války v Srbsku. Turecko bylo velice pochváleno za použití F-16, které jsme dodali, k bombardování Srbska přesně tak, jak to dělávali se stejnými letadly vůči svému vlastnímu obyvatelstvu tak dlouho, až do doby, kdy nakonec uspěli v rozdrcení vnitřního teroru, jak to nazývali. A jako obvykle, hnutí odporu zahrnuje teror. To je pravdou americké revoluce. To je pravdou ve všech případech které znám. Stejně jako je pravda, že ti kdo mají monopol násilí hovoří o nich jako o provádění boje proti teroru.

Koalice – včetně Alžírska, Ruska, Číny, Indonésie

V současnosti je pěkně působivé že máme co dělat s koalicí která je organizována k boji proti terorismu. A je velmi zajímavé jak je koalice popisována. Podívejme se do dnešního ranního Christian Science Monitoru. Jsou to dobré noviny. Jedny z nejlepších mezinárodních novin, se skutečným pokrytím celého světa. Hlavní článek, článek na titulní stránce, je o tom jak Spojené státy…jak vidíte, lidé, kteří nemívají rádi Spojené státy jsou nyní nadšeni tím, jak Spojené státy vedou válku proti teroru. A prvním příkladem, vlastně nejvážnějším příkladem, ostatní jsou jen žerty, je Alžírsko. Zdůrazňují, že Alžírsko je velmi nadšené americkou válkou proti terorismu. Člověk který ten článek napsal je expertem na Afriku. Musí vědět, že Alžírsko je jeden z nejhorších teroristických států na světě a ve skutečnosti prováděl během několika posledních let hrůzný teror proti vlastnímu obyvatelstvu. To bylo na chvíli zapomenuto. Ale bylo to nakonec odhaleno Francií díky přeběhlíkům z alžírské armády. To je zameteno pod koberec tady, v Anglii atd. Ale tady jsme velmi pyšní protože jeden z nejhorších teroristických států ve světě nyní s nadšením vítá americkou válku proti terorismu. To ukazuje, jak populární jsme se stali.

A pokud se podíváte na koalici která se formuje proti terorismu, řekne vám to mnohem více. Vedoucím členem koalice je Rusko, které je potěšeno, že má podporu USA ve své vražedné teroristické válce v Čečensku namísto příležitostné kritiky v pozadí. Čína se nadšeně připojila. Je potěšena, že má podporu pro zvěrstva, která právě opět provádí v západní Číně a které nazývá muslimskými separatisty. Turecko, jak jsem již řekl, má velkou radost z války proti terorismu. Oni jsou na to experty. Alžírsko a Indonésie jsou potěšeni, že mají dokonce větší podporu USA pro zvěrstva, která provádí v Ache i jinde. Nyní můžeme procházet celým seznamem, seznamem států které se připojily ke koalici proti terorismu, je to velmi působivé. Mají některé společné charakteristiky. Jsou určitě mezi hlavními teroristickými státy na světě. A jsou náhodou vedeni světovým šampiónem.

Co je terorismus?

Vraťme se zpět k otázce co je to terorismus. Domnívám se, že tomu rozumíme. Ano, co to je? Tady je oficiální definice. Můžete jí najít v americkém zákoníku a dalších amerických příručkách. Krátká definice je převzata z americké vojenské příručky a je dostatečně jasná, říká, že teror je předem vypočítané použití násilí nebo hrozby násilím k dosažení politických nebo náboženských a ideologických cílů prostřednictvím zastrašování, donucením nebo působením strachu. To je terorismus. To je dostatečně jasná definice. Myslím že je rozumné ji přijmout. Problém je že nemůže být přijata, protože pokud ji přijmete, následují všechny špatné důsledky. Např. všechny důsledky, o kterých jsem se dosud zmínil. Právě teď je velká snaha OSN pokusit se sestavit vyčerpávající smlouvu o terorismu. Když jednou Kofi Annan dostal Nobelovu cenu, mohli jste si všimnout, že říkal, že bychom měli nad tím přestat ztrácet čas a skutečně se do toho pustit.

Ale právě tady je problém. Pokud použijete oficiální definici terorismu ve vyčerpávající smlouvě, mohli byste dospět ke zcela špatným výsledkům. Proto to nelze udělat. Vlastně je to ještě horší. Když se podíváte na definici válek nízké úrovně, což je oficiální politika OSN, zjistíte, že je velmi blízkou parafrází toho, co jsem právě přednášel. Konflikt malé intenzity není nic jiného než jiné jméno pro terorismus. Proto všechny země, pokud vím, nazývají všechny hrůzné aktivity které provádějí bojem proti terorismu. Jsme zvyklí tomu říkat potlačení povstání nebo konflikt nízké úrovně. Proto je to vážný problém. Proto nelze použít skutečné definice. Musíte najít takové definice, které nemají nežádoucí důsledky.

Proč Spojené státy a Izrael hlasovali proti Základní resoluci odsuzující terorismus?

Jsou tu ještě další problémy. Některé s nich vznikly v prosinci 1987 na vrcholu prvé války proti terorismu, to znamená tehdy kdy vznikl rozruch kolem zamoření. Generální shromáždění OSN přijalo velmi silnou resoluci proti terorismu, odsuzující zamoření těmi nejsilnějšími výrazy a vyzývající státy, aby proti němu bojovaly všemi možnými prostředky. Byl přijat jednohlasně. Jeden stát, Honduras, se zdržel hlasování. Dva hlasy byly proti: obvyklé dva, Spojené státy a Izrael. Proč by měli Spojené státy a Izrael hlasovat proti hlavní resoluci odsuzující terorismus nejsilnějšími výrazy, ve skutečnosti mnohem ostřeji než použila Reganova administrativa? Ano, tady je příčina. V této dlouhé resoluci je jeden paragraf který říká, že nic v této resoluci neomezuje práva lidí bojujících proti rasismu, koloniálním režimům a zahraniční vojenské okupaci a aby pokračovali ve svém odporu s pomocí jiných, jiných států stojících mimo jejich případ. A to Spojené státy a Izrael nemohou přijmout. Hlavní příčinou, proč to dnes nemohou přijmout, je Jižní Afrika. Jižní Afrika je spojencem, oficiálně nazvaným spojencem. A v Jižní Africe je teroristická síla. Nazývá se Africký národní kongres. Jsou oficiální teroristickou silou. Na druhé straně Jižní Afrika je spojencem a my zajisté nemůžeme podporovat aktivity teroristické skupiny bojující proti rasistickému režimu. To by nebylo možné.

A samozřejmě je tu ještě jiná věc. Speciálně Izrael okupuje území, nyní již 35 let. Jsou podporováni zejména Spojenými státy, které blokují diplomatické řešení, nyní již 30 let. A to by nešlo. Současně je tu něco jiného. Izrael okupoval Jižní Libanon a byl v konfliktu s tím, co USA nazývají teroristickou silou, Hizbaláhem, který byl úspěšný, když vyhnal Izrael z Libanonu. A my nemůžeme dovolit, aby někdo právem bojoval proti vojenské okupaci, pokud je to někdo, koho podporujeme, a proto USA a Izrael hlasovali proti hlavní resoluci OSN proti terorismu. A jak jsem se zmínil dříve, když USA hlasují proti…je to v podstatě veto. Což je jen polovina historky. To jí též vetuje z historie. Proto o ničem z toho nebylo informováno a nic z toho se neobjevilo v análech proti terorismu. Pokud se podíváte na badatelské práce o terorismu apod., neobjevuje se tam nic z toho, co jsem uvedl. Příčinou je, že je to nevhodné pro ty kdo vlastní děla. Musíte opatrně zkoumat definice a badatele a tak, abyste došli ke správným závěrům; jinak to není seriózní badatel a seriózní žurnalistika. Ano, to jsou problémy které překáží snaze o vyčerpávající dohodě proti terorismu. Možná budeme mít akademickou konferenci nebo něco podobného, abychom se podívali, zda jsme schopni najít způsob definice terorismu tak, abychom dostávali správnou dopověď, ne špatné odpovědi. To nebude snadné.

4. Jaké jsou příčiny zločinů 11. září?

Dobrá, postoupíme ke 4. otázce. Jaké jsou příčiny zločinů 11. září? Budeme je muset rozdělit na dvě kategorie, které nelze rozebírat současně. Prvou jsou skuteční původci zločinu, druhou jsou ti, kdo přinejmenším sympatizují, ti kteří se k nim obracejí a dokonce ti, kdo velice brání zločince a jejich akce. A to jsou dvě různé věci.

Kategorie 1: Pravděpodobní pachatelé

Dobrá, pokud se týče pachatelů, v určitém smyslu tu není vše jasné. Spojené státy buď nemohou nebo nechtějí poskytnout žádný důkaz, žádný smysluplný důkaz. Před jedním či dvěma Tony Blair předváděl jakousi hru, při níž se to snažil presentovat. Nevím přesně, jaký to mělo mít účel. Možná že USA mají vypadat tak, jako že drží v tajnosti nějaký důkaz který nemohou odhalit že Tony Blair se chce stavět do těch pravých Churchilovských pozic nebo něco jiného. Ať už jsou důvody tiskových tajemníků jakékoliv, předvedli nám presentaci, která byla v seriózních kruzích považována za tak absurdní, že byla sotva zmíněna. Např. Wall Street Journal, jedny z nejserióznějších novin, mají malý článek na straně 12, mám dojem, ve kterém zdůrazňují, že neexistuje moc důkazů a pak citovali vysokého amerického úředníka, který říkal, že není důležité, zda existuje nějaký důkaz, protože se to chystají provést v každém případě. Tak proč se trápit s důkazy? V ideologičtějším tisku, New York Times apod., měli na titulní stránce velké titulky. Ale reakce Wall Street Journalu byla rozumná a když se podíváte na tzv. důkazy, vidíte proč. Ale předpokládejme, že jsou pravé. Udivuje mne, jak jsou důkazy slabé. Myslím, že byste byli lepší než nějaké výzvědné služby [smích v auditoriu]. Ve skutečnosti si pamatujte, že to bylo po týdnech nejintenzivnějšího vyšetřování v historii všech zpravodajských služeb západního světa, které se pokoušely i v přesčase dát něco dohromady. A bylo jasné, že to byl velmi silný případ, i když předem nevěděli nic. A skončili tam kde začali, s jasným případem. Předpokládejme, že je to pravda. A předpokládejme, jak se to jevila první den, a jak se to dosud jeví, že skuteční pachatelé byli z radikálního křídla Islámu, tady nazývaným fundamentální sítí, jejíž podstatnou částí je bin Ladenova síť. Zda se na tom podíleli nebo ne nikdo neví. Ve skutečnosti na tom moc nezáleží.

Odkud pocházejí?

Tady je pozadí, v těchto sítích. A tedy, odkud pocházejí? Nikdo to neví lépe než CIA, protože je pomáhali organizovat a dlouhou dobu je živili. Byly dány dohromady v 80. letech skutečně prostřednictvím CIA a jejich spojenců jinde: Pákistán, Británie, Francie, Saudská Arábie, Egypt, podílela se i Čína., ti mohli být zahrnuti o něco dříve, možná v roce 1978. Idea byla obtěžovat Rusy, společného nepřítele. Podle poradce presidenta Cartera pro národní bezpečnost Zbignieva Brzezinského se do toho USA zapojily uprostřed roku 1979. Pamatujete si, abychom připomněli data, že Rusko vpadlo do Afganistanu v prosinci 1979. Dobře. Podle Brzezinského americká podpora mudžahedínům bojujícím proti vládě začala o 6 měsíců dříve. Je na to velmi hrdý. Říká, že jsme Rusy zahnali do, jeho slovy, afgánské pasti podporou mudžahedinů, tím jsme je donutili vpadnout a padnout do pasti. Teď jsme mohli rozvinout tuto hrozivou armádu žoldáků. Ne žádnou maličkost, 10 000 lidí nebo tak nějak, a tak spojit dohromady ty nejhorší zabijáky které sehnali, kteří byli radikálními islámskými fanatiky z okolí Jižní Afriky, Saudské Arábie…odkudkoliv, kde je mohli sehnat. Byli nazýváni Afgánci, ale mnozí z nich, včetně bin Ladena, nebyli Afgánci. Ti byli vzati CIA a jejími kamarády odkudkoliv. Ať už Brzezinský říká pravdu nebo ne, to nevím. Může se vychloubat, je na to zdánlivě velmi hrdý, i když náhodou zná důsledky. Ale může mít pravdu. Uvidíme, zda budou dokumenty nakonec zveřejněny. V každém případě je to jeho dojem. V lednu 1980 už ovšem není pochyb, že Američané organizovali Afgánce a tuto mohutnou vojenskou sílu, aby se pokusili způsobit Rusům maximální problémy. Bylo legitimní, když Afgánci bojovali proti ruské invazi. Ale americká intervence nepomáhala Afgáncům. Ve skutečnosti pomáhala rozbít zemi o to víc. Afgánci, tak zvaní, měli svou vlastní…nakonec donutili Rusy se stáhnout. I když mnoho analytiků věří, že to pravděpodobně zpomalilo jejich stažení, protože se pokoušeli dostat se z toho. Ať už je to jakkoliv, stáhli se.

Mezitím se teroristické síly které CIA zorganizovala, vyzbrojila a vycvičila, začaly sledovat své vlastní záležitosti, ihned. To není žádné tajemství. Jednou z prvních akcí byla v roce 1981, kdy zabili egyptského presidenta, který byl jedním z hlavních nadšenců pro jejich vytvoření. V roce 1983 jeden bombový sebevrah, který může i nemusí být s nimi spojen, to je zcela temné, nikdo nic neví;… ale jeden bombový sebevrah dostal americkou armádu z Libanonu. A to pokračovalo. Měli svůj vlastní program. USA je šťastně zmobilizovaly k jejich boji, ale mezitím si vyřizovali vlastní věci. To jim bylo jasné. A po roce 1989, když se Rusové stáhli, se jednoduše obrátili jinam. Od té doby bojovali v Čečensku, v Západní Číně, v Bosně, v Kašmíru, v Jihovýchodní Asii, v Severní Africe, na nejrůznějších místech.

Říkali nám o tom, co si myslí

A oni nám říkají co si myslí. Spojená státy chtějí umlčet jediný svobodný televizní kanál v arabském světě, protože přenáší celý rozsah věcí od Powela až po Osama bin Ladena. A tak USA se dnes spojují s represivními režimy v arabském světě, které se ho pokoušejí umlčet. Ale pokud si to poslechnete, pokud si poslechnete, co bin Laden říká, stojí to za to. Je tam spousta rozhovorů. A je tam spousta rozhovorů vedených předními západními reportéry. pokud nechcete poslouchat jeho vlastní hlas, Roberta Fiska a jiných. A to co říkají je dlouhodobě docela konzistentní po dlouhou dobu. On není jediný, ale je možné, že on je nejvýmluvnější. Není to jen dlouhodobě konzistentní, je to konsistentní i s jejich akcemi. Proto je tu mnoho důvodů brát je vážně. Jejich hlavním nepřítelem je to, čemu říkají represivní autoritativní brutální režimy arabského světa a to co říkají má tichou odezvu v regionu. I oni se chtějí bránit a chtějí je nahradit řádnými islámskými vládami. Tam ztrácejí v regionu příznivce. Ale až na tato místa jsou s nimi. Z jejich hlediska je i Saudská Arábie, nejextrémnější fundamentalistický stát na světě, jak se domnívám, bez účasti Talibanu, který je jejich odnoží, ani ten není pro ně dost islamistický. Dobře, v tomto bodě mají velmi malou podporu, ale jinak mají mnoho podpory. A také chtějí bránit muslimy všude. Nenávidí Rusy jako jed, ale jakmile Rusové byli vytlačeni z Afganistánu, zastavili provádění teroristických akcí proti Rusům, a to nejen v Afganistánu. Přesunuli se do Čečenska. Ale tady chrání muslimy před ruskou invazí. Totéž platí o ostatních územích, o kterých jsem mluvil. Ze svého hlediska chrání muslimy proti bezvěrcům. A je jim to zcela jasné a budou to dělat nadále.

Proč se obrátili proti Spojeným státům?

Nyní proč se obrátili proti Spojeným státům? Má to co dělat s tím, co nazývají americkou invazí do Saudské Arábie. V roce 1990 založili USA stálé vojenské základny v Saudské Arábii, které jsou z jejich hlediska srovnatelné s ruskou invazí do Afganistánu, navíc Saudská Arábie je mnohem důležitější. Je to domov těch nejposvátnějších míst Islámu. A proto se jejich aktivity obrátily proti USA. Když si vzpomenete, v roce 1993 se pokusili vyhodit do povětří Světové obchodní centrum. Dosáhli část cesty, ale ne celou, protože to byla jen část plánů. Plánem bylo vyhodit do povětří budovu OSN, Hollandův a Lincolnův tunel a budovu FBI. Myslím, že na seznamu byly ještě další. A tak dosáhli část plánu, ale ne celý. Jednou osobou, která za to byla nakonec uvězněna byl egyptský úředník, který byl vpuštěn do USA přes námitky Imigrační služby díky intervenci CIA, která chtěla pomoci svým přátelům. Několik let potom vyhazoval do povětří Světové obchodní centrum. A tak to má pokračovat všude. Nechci probírat ten seznam, ale pokud to chcete pochopit, je to konzistentní. Vytváří to konzistentní obraz. Je to popsáno slovy. je to odhaleno prakticky po 20 letech. Není důvod nebrat to vážně. Tak to je prvá kategorie, pravděpodobní pachatelé.

Kategorie 2: Co s mořem sympatií?

Co říci o těch, kteří je podporují? Opravdu, není těžké zjistit, o co se jedná. Jedna z dobrých věcí která nastala po 11. září je, že některé noviny a nějaká diskuse se začaly o tyto věci zajímat. Nejlepší je podle mne Wall Street Journal, který nedlouho potom začal přinášet závažné reportáže o důvodech, proč lidé z regionu, i když nenávidí bin Ladena a pohrdají vším co udělal, ho přesto podporují nejrůznějším způsobem a dokonce ho označují jako svědomí Islámu, jak se říká. Nyní Wall Street Journal a jiní, nenásledují všeobecný názor. Oni sdílejí názor svých přátel: bankéřů, profesionálů, mezinárodních právníků, obchodníků spojených se Spojenými státy, lidí, se kterými dělají rozhovory u MacDonalda v restauraci, která je tam elegantní restaurací, kde se nosí fantastické americké obleky. S takovými lidmi dělají rozhovory, protože ti si přejí protože chtějí zjistit jejich postoje. A jejich postoje jsou velmi otevřené a v mnoha ohledech znějí podobně jako zprávy od bin Ladena a jiných. Jsou velmi rozezleni na Spojené státy kvůli jejich podpoře autoritativním a brutálním režimům; jejich intervence které blokují jakýkoliv pohyb k demokracii; jejich intervence k zastavení hospodářského vývoje; jejich politiku devastace civilních společností v Iráku při posilování Saddama Husseina; a pamatují si, i když si ti nepřejeme, že Spojené státy a Británie podporovaly Saddama Husseina právě pro jeho nejhorší zvěrstva, včetně zplynováni Kurdů, bin Laden to stále připomíná, a oni o tom vědí i když my to nechceme. A přirozeně jejich podporu Izraelské vojenské okupaci, která je krutá a brutální. Trvá to už 35 let. USA tomu poskytovaly ohromnou ekonomickou, vojenskou a diplomatickou podporu, a poskytuje jí stále. A oni to vědí a nemají to rádi. Zvláště ve spojení s americkou politikou vůči Iráckým civilním společnostem, které byly zničeny. Tak to jsou zhruba jejich důvody. A když je bin Laden uvádí, lidé mu rozumí a podporují ho.

To není styl, kterým o tom zdejší lidé chtějí uvažovat, přinejmenším vzdělaný liberální názor. Mají rádi tuto linii, která se nese celým tiskem, náhodou právě od levých liberálů. Nedělal jsem si skutečnou studii, ale domnívám se, že názory pravého křídla bývají obecně počestnější. Ale pokud se podíváte třeba do New York Times na první články redaktora Ronalda Steela, seriózního levého liberálního intelektuála. Ptá se Proč nás nemají rádi? Myslím že je to ten samý den, kdy ve Wall Street Journalu byl přehled na téma proč nás nemají rádi. A co říkají? "Nenávidí nás, protože dáváme přednost novému světovému řádu kapitalismu, individualismu, sekularismu a demokracie, který se stane všude normou". Proto nás nenávidí. Tentýž den Wall Street Journal dává přehled názoru bankéřů, profesionálů, mezinárodních právníků a říkají 'podívejte se, nenávidíme vás, protože blokujete demokracii, bráníte hospodářskému rozvoji, podporujete brutální režimy, teroristické režimy, a děláte v regionu tyto strašné věci. O pár dní později Anthony Lewis, zcela nalevo, objasňuje, že teroristé hledají jen "apokalyptický nihilismus", nic jiného a nic z toho co děláme nemá význam. Jediným výsledkem našich akcí, jak říká, by mohlo být škodlivé, že bude těžší pro arabské státy připojit se k protiteroristické koalici. Kromě toho, cokoliv co děláme je nevýznamné.

Ano, jak vidíte, to nám dává výhodu cítit se trochu pohodlněji. To vám umožňuje mít o sobě dobré mínění a pocit, jak jste dobrý. To vám umožňuje vyhýbat se důsledkům vašich akcí. Ale má to řadu chyb. Jedním je úplná neshoda s čímkoliv co víme. A jinou chybou je, že je to výborná cesta k zajištění vystupňováni cyklů násilí. Pokud chcete žít s hlavou schovanou v písku a předstírat, že nás nenávidí protože jsou odpůrci globalisace, že proto zabili před 20 lety Sadata, proto bojovali proti Rusům, proto se pokoušeli vyhodit do vzduchu Světové obchodní centrum v roce 1993. A to všechno jsou lidé uprostřed … korporativní globalisace, ale pokud tomu chceš věřit, ano … pohodlné. A to je jistá cesta k zajištění vystupňování násilí. To je kmenové násilí. Udělal jsi mi něco. Udělám ti něco ještě horšího. Neptám se na příčiny. Pousze stále pokračujeme tímto směrem. A to je způsob jak to dělat. Krásný přímočarý levicově-liberální názor.

5. Jaké jsou politické názory?

A jaké jsou politické názory? Ano, je jich spousta. Úzkou skupinu politických názorů pro začátek představuje rada skutečně krajních radikálů jako je papež [smích v publiku]. Vatikán bezprostředně prohlásil, podívejte, je to strašný teroristický zločin. A v případě zločinu je zapotřebí najít pachatele, předložit je soudu a soudit. Nezabíjejte nevinné civilisty. Stejně jako když někdo vykrade můj dům a já si myslím, že ten kdo to udělal je nejspíš nějaký soused z ulice, nejdu ven s ručnicí a nezabiji někoho v sousedství. Tak se nezachází se zločinem, ať je drobný jako ten zmíněný nebo mohutný útok jako americká teroristický válka proti Nikaragui, něco ještě horšího nebo něco mezi tím. Existuje pro to řada precedentů. Vlastně jsem se zmínil o precedentu, o Nikaragui, právním a zákon respektujícím státě, proto jsem ho asi rozbili, že se řídil právními principy. A nyní to ovšem není možné, protože to je postup proti velmoci, která nepřipustí postup podle mezinárodního práva. Ale pokud by Spojené státy takto postupovaly, nikdo by jim nebránil. Vlastně by jim všichni tleskali. A je tu řada dalších precedentů.

Bomby IRA v Londýně

Když IRA položila své bomby v Londýně, což je docela vážná věc, Británie by mohla, pokud pomineme že je to nereálné, ponechme to stranou, jednou z možných reakcí by bylo bombardování Bostonu, který je hlavním zdrojem jejích financí. A ovšem vymazat ze světa západní Belfast. A tak, jak víte, nehledě na proveditelnost, byla by to zločinná idiocie. Způsob jak na to reagovat bylo přesně to, co udělali. To znáte, najít viníky, pohnat je před soud a hledat příčiny. Protože tyto věci nevznikají z ničeho. Mají nějakou příčinu. Ať už je to pouliční kriminalita nebo mohutný teroristický zločin nebo cokoliv jiného. A tady jsou důvody. A obvykle když hledáte důvody. některé z nich jsou legitimní a mohou být označeny, nezávisle na zločinu, ony mohou být označeny protože jsou legitimní. A to je to, co s tím máme dělat. Existuje mnoho takových příkladů.

Ale jsou s tím problémy. Jedním je to, že Spojené státy neuznávají jurisdikci mezinárodních institucí. Proto se na ně nemůže obrátit. Odmítly jurisdikci Světového soudu. Odmítli ratifikovat Mezinárodní soudní dvůr. Mají dost síly k ustanovení nového soudu, kdyby chtěly, a tak mohou zastavit cokoliv. Ale je tu problém s jakýmkoliv typem soudu, zejména v tom, že požaduje důkazy. Ať už jdete k jakémukoliv soudu, potřebujete nějaký druh důkazu. Nejen Tony Blair o tom hovoří v televizi. A někdy je nemožné je najít.

Hnutí odporu bez vůdců

Jak víte, stává se, že lidé kteří to provedli se sami zabili. Nikdo to neví lépe než CIA. Jsou to decentralizované nehierarchické sítě. Fungují podle principu, který ze nazývá hnutím odporu bez vůdců. Je to princip, který vyvinuli pravicoví křesťanští teroristé ve Spojených státech. Nazývá se to hnutí odporu bez vůdců. Dělají to malé skupiny. Nekomunikují s kýmkoliv jiným. Je tu jakýsi druh obecných předpokladů v pozadí, na základě kterých to dělají. Právě lidé z protiválečného hnutí to znají velmi dobře. Budeme to nazývat spřízněnými skupinami. Pokud předpokládáte zcela správně, že do skupiny jejímž jste členem pronikla FBI, pokud se děje něco závažného, neděláte to na schůzích. Děláte to s někým koho znáte a komu věříte, ve spřízněné skupině a proto to není odhaleno. To je jedním z důvodů, proč FBI nikdy nebyla schopna zjistit co se děje v kterémkoliv z populárních hnutí. A totéž platí o jiných výzvědných službách. Nemohou. Tak to je hnutí odporu bez vůdců nebo spřízněné skupiny a decentralizované sítě, kam je obtížné proniknout. Když Osama bin Laden říká, že se na tom nepodílel, je to docela možné. Ve skutečnosti je dosti těžké si představit, jak by někdo v jeskyni v Afganistánu, kdo nemá ani radio nebo telefon, mohl plánovat důmyslné operace jako je tato. Je možné, že je někde v pozadí. Víte, stejně jako v jiných teroristických skupinách hnutí odporu bez vůdců. A to znamená, že je zvláště obtížné najít důkazy.

Získání věrohodnosti

A Spojené státy nechtějí přinášet důkazy ne proto, že by nemohly, ale protože chtějí jednat bez důkazů. To je rozhodující součást reakce. Všimněte si, že USA nežádají Radu bezpečnosti o autorizaci, kterou by dnes asi získaly, ne z rozumných důvodů, ale protože ostatní členové Rady Bezpečnosti jsou též teroristické státy. Jsou šťastné, že se mohou připojit ke koalici proti tomu, co nazývají terorem, ale zejména pro podporu jejich vlastního teroru. Jako Rusko nepoužije veto, přestože to dělá rádo. A tak by Spojené státy pravděpodobně získaly podporu Rady bezpečnosti ale nechtějí ji. Ale nechtějí ji protože to odpovídá jejích dlouhodobým principům, to není George Bush, to bylo zjevné i u Clintonovy administrativy, bylo to formulováno mnohem dříve a to v tom smyslu, že máme právo jednat jednostranně. Nechceme mezinárodní autorizaci, protože jednáme jednostranně a proto ji nechceme. Nedbáme o důkazy. Nedbáme na jednání. Nedbáme na smlouvy. Jsme těmi nejsilnějšími hochy v celém okolí; nejtužšími rváči v bloku. Děláme si co chceme. Autorizace je špatná věc a proto je nutno se jí vyhnout. Je pro to v technické literatuře dokonce jméno. Jmenuje se získání věrohodnosti. Musíte získat věrohodnost. To je závažný faktor v každé politice. To byla oficiální příčina uváděná pro válku na Balkáně, a to ta nejhodnověrnější příčina.

Pokud chcete vědět co znamená věrohodnost, zeptejte se svého oblíbeného mafiánského bosse. Vysvětlil by vám, co znamená věrohodnost. A stejné je to v mezinárodních záležitostech, až na to, že se o tom hovoří na universitách velkými slovy, ale je to to samé. Je to ten samý princip. A má to smysl. A obvykle to funguje. Hlavním historikem, který o tom psal již před řadou let je Charles Tilly v knize nazvané Násilí, kapitál a evropské státy (Coercion, Capital, and European States). Zdůrazňuje, že násilí bylo v Evropě hlavním principem po stovky let a příčina je v tom, že funguje. Víte, že je to velmi rozumné. To funguje skoro vždy. Pokud ve vaší kultuře má drtivou převahu násilí a kulturu násilí v pozadí. Potom má smysl v ní pokračovat. Ano, v tom jsou problémy použití zákonné cesty. A pokud se jí pokusíte sledovat, otevřete ve skutečnosti velmi nebezpečná dvířka. Jako když Spojené státy požadují od Talibanu vydání Osama bin Ladena. A oni odpovídají způsobem, který je na Západě pokládán za zcela absurdní a exotický, zejména když říkají: dobrá, ale napřed nám podejte důkazy. U nás Západě je to pokládáno za směšné. To je znamení jejich zločinnosti. Jak mohou žádat důkazy? Domnívám se, že kdyby nás někdo požádal o vydání někoho, uděláme to zítra. Nebudeme přece chtít nějaký důkaz. [smích v publiku].

Haiti

Vlastně ani není těžké to dokázat. Nemusíme si žádné takové případy vymýšlet. Např. během několika posledních let Haiti požádalo Spojené státy o vydání Emmanuela Constanta. Je to velký zabiják. Je to jedna z hlavních postav při vyvraždění 4000 až 5000 lidí uprostřed devadesátých let vojenskou juntou, která byla náhodou, ne zcela mlčky, podporována Bushovou a Clintonovou administrativou v rozporu se všemi iluzemi. V každém případě je to hlavní zabiják. Měli spousty důkazů. Žádné problémy s důkazy. Byl v Haiti skutečně souzen a odsouzen a oni požádali Spojené státy, aby ho vrátily. Myslím, že byste si ti měli sami prozkoumat. V současnosti Haiti obnovilo požadavek před několika týdny. Nikdo se o tom ani nezmínil. Proč bychom vydávali usvědčeného vraha, který je zodpovědný za zabití 4000 nebo 5000 lidí před několika lety. Ale kdybychom ho vydali, kdoví co by říkal. Možná by řekl, že byl financován prostřednictvím CIA, což bude asi pravda. Nechceme ty dveře otvírat. A on není jediný.

Kostarika

Mám dojem, že během posledních 15 let Kostarika, která je příkladnou demokracií, se pokouší u Spojených států o vydání Johna Hulla, amerického vlastníka půdy v Kostarice, kterého obviňují z teroristických zločinů. Používal své pozemky, jak tvrdí na základě dobrých důkazů, jako základnu pro válku USA proti Nikaragui, což není kontroverzní závěr, jak si pamatujete. Je za tím Světový soudní dvůr a Rada bezpečnosti. A tak požadují od Spojených států jeho vydání. Slyšel jste o tom někdo? Ne.

Skutečně konfiskovali pozemky jiného amerického vlastníka půdy, Johna Hamiltona. Zaplatili náhradu, nabídnutou náhradu. USA odmítly. Změnili tyto pozemky na národní park, protože jeho půda byla též zneužita jako vojenská základna proti Nikaragui. Kostarika za to byla potrestána. Byla potrestána zastavením pomoci. Nemůžeme připustit tento druh podřízenosti u našich spojenců. A můžeme pokračovat. Jakmile otevřete dveře k otázce vydávání zločinců, povede to velmi nepříjemným směrem. Proto to nemůžeme udělat.

Reakce v Afganistanu

A nyní k reakcím v Afganistanu. Podle počátečního návrhu, počáteční řeči se přimlouvaly za mohutný přepad, který by viditelně zavraždil mnoho lidí a též podobný útok na jiné země v regionu. Nakonec od toho Bushova administrativa moudře couvla. Uslyšeli totiž od všech zahraničních vůdců, od NATO, ode všech ostatních, všech odborníků, a jak předpokládám od všech vlastních zpravodajských služeb, že je to ta nejhloupější věc, kterou by mohli udělat. Bylo by to stejné jako otevřít náborové kanceláře pro bin Ladena v celé oblasti. A to je přesně to co chce. A velice by to poškodilo jejich vlastní zájmy. Proto od toho couvli. A přistoupili k tomu co jsem popsal dříve a co je druh tiché genocidy. To je…. ano, již jsem říkal, co si o tom myslím. Můžete si to s trochou matematiky spočítat.

Citlivý návrh, který je na pokraji toho, co stojí za úvahu, ale který je citlivý ke všem okolo, a ten byl vznesen vypovězenými Afgánci a spojenými kmenovými vůdci interně, volal po iniciativě OSN, která by udržela Rusy a Američany daleko od nich, a to zcela. Tyto dvě země prakticky vymazaly během posledních 20 let celo zemi z mapy. Tak ať se od ní drží co nejdál. Měly by poskytnout mohutné reparace. Ale to není jejich jedná role. Iniciativa OSN by měla spojit dohromady různé složky v Afganistánu, které by se pokusily ho postavit z trosek. Je myslitelné, že by to mohlo fungovat za mohutné podpory a bez intervence. Pokud to USA připustí, můžeme si být kvit. Existuje o tom historický záznam.

Možná jste si všimli, že jméno této operace…. vzpomeňte si, že nejdříve to bylo Crusade (křížová výprava), ale couvli od toho, protože tiskoví mluvčí jim řekli že to nebude fungovat [smích v sále]. Potom se to mělo změnit na Nekonečnou spravedlnost., ale tiskoví mluvčí řekli, počkejte minutku, to zní, jako byste byli božstva. A tak to nepůjde. A tak to bylo změněno na vytrvalou svobodu. Víme co to znamená. Ale nikdo si bohužel nevšiml, že je to dvojznačné. Snášet znamená trpět. (endure=snášet, vytrvat) [smích v sále]. A je spousta lidí po světě, kdo trpí tím co my nazýváme svobodou. Ještě jednou, máme tu velmi vzdělanou třídu a tak si dosud nikdo nevšiml té dvojznačnosti. Ale jakmile to uděláme, máme co do činění s jiným problémem. Ale když dostatečně couvneme k nějaké více či méně nezávislé agentuře, možná OSN, možná důvěryhodná NGO (nevládní organisace), mohou převzít vedení ve snaze zrekonstruovat něco z trosek, za mohutné podpory, a my jí to rádi svěříme. Jim by se to možná mohlo podařit.. Kromě toho jsou tu další problémy.

Jednoduchá cesta k omezení úrovně teroru

Určitě chceme omezit úroveň teroru, ne ji stupňovat. To je jedna cesta jak toho dosáhnout a proto není nikdy diskutována. Zejména jsme se na ní přestali podílet. Ta by automaticky silně omezila úroveň teroru. Ale o tom nemůžete diskutovat. Ale měli bychom udělat takovou diskusi možnou. To je nejjednodušší cesta k omezení míry teroru.

Kromě toho bychom měli znovu promyslet všechny druhy politiky, a Afganistan není jediným případem, v rámci níž organizujeme a cvičíme teroristické armády. To má účinek. Vidíme některé z těchto účinků právě teď, 11. září je jedním z nich. Promyslete si to.

Promysleme si politiku, která nám získává spoustu příznivců. Přesně to, co říkají bankéři, právníci apod. v místech jako je Saudská Arábie. V ulicích je to mnohem trpčí, než si můžete představit. Je to možné. Víte, naše politika není vytesána do kamene.

A jsou tu další příležitosti. Je těžké najít další paprsku světla během posledních několika týdnů, ale jedním z nich je větší otevřenost. Mnoho témat se otevřelo k diskusi, dokonce v kruzích elity, stejně jako v široké veřejnosti, jak tomu před pár týdny nebylo. Je to dramatický případ. Domnívám se, že když noviny jako USA Tuday může publikovat velmi dobré články, seriózní články, o životě v Pásmu Gazy… je tu nějaká změna. Články které jsem zmínil ve Wall Street Journalu…to je změna. A mezi širokou veřejností je dnes mnohem více otevřenosti a ochoty přemýšlet o těchto věcech, které byly pod kobercem atd. Jsou to příležitosti, které by neměly zůstat nevyužity, přinejmenším lidmi kteří přijali za cíl omezení úrovně násilí a teroru, včetně potenciálních hrozeb, které jsou obzvláště nebezpečné a mohly by dokonce i 11. září odsunout za mez významnosti. Děkuji.

Pozn. PSN:
Jedná se o přepis audio záznamu nahraného 18 října 2001 na Technickém & kulturním fóru na MIT. 
Audio záznam na odkazu: http://web.mit.edu/tac/www/chomsky-18oct01-16k.ram. 
Originální přepis na odkazu: http://www.zmag.org/GlobalWatch/chomskymit.htm 
Český překlad převzat z domovské stránky Jiřího Šolera: http://home.talkcity.com/capitoldr/jirisoler

ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU